BT (tank)

Zkratkou BT (z ruského Быстроходный танк – rychle jedoucí tank) se označuje řada lehkých rychlých tanků Rudé armády používaných ve 30. a 40. letech 20. století.

Vzorem pro tyto tanky byl lehký kolopásový tank Christie M1930^[1] vyvinutý americkým vynálezcem Johnem Walterem Christiem. Byly poháněny motory Mikulin M-5 a M-6, které byly částečné kopie leteckého motoru Liberty a španělského Hispano-Suiza 8Fb, které však již brzy přestaly vyhovovat požadovaným parametrům, jelikož jejich koncepce vznikly již za první světové války.^[2] V pozdějších verzích byl použit motor Mikulin M-17, který vycházel z německého BMW VI.^[3][4][5][6] Zajímavostí u těchto tanků je, že mohly jezdit i bez pásů, což umožňovalo rychlejší přesun po silnici.

Pro vývoj nové řady tanků inspirovaných Christiem byla zřízena zcela nová konstrukční kancelář, která byla součástí charkovského závodu ChPZ pod vedením S. A. Ginzburga a N. M. Toskina.

Oba prototypy přišly do ChPZ v lednu 1931 a byly označeny jako Original I a Original II (někdy jsou označovány jako BT-1, podle jiných pramenů je však toto označení vyhrazeno pro 350 strojů verze BT-2, které dostaly namísto kanónu dvojkulomet DT ráže 7,62mm). První stroj prošel zkouškami a druhý stroj byl rozebrán za účelem studie jeho konstrukce. Prototypy se staly základem prvního sériově vyráběného tanku, který obdržel označení BT-2.

Podvozek Christie byl použit i u britských křižníkových tanků Cruiser III a Cruiser IV. Tanky BT-2 a Cruiser III a IV však trpěly řadou závad a slabým pancéřováním. Velká Británie nabrala zpoždění ve vývoji a další typ Cruiser V se začal vyrábět až v roce 1939, zatímco v Sovětském svazu byl již v roce 1940 představen tank T-34, který se tedy bezpochyby stal v té době nejlepším tankem na světě.